Katolická asociace nemocničních kaplanů

Kniha zkušené britské paliativní lékařky shrnuje její celoživotní zkušenosti a postřehy a zároveň je mementem adresovaným moderní západní společnosti: Lidé jsou smrtelní a smrt je věc reálná a vážná, nikoli strašná. Jenže dnes se o smrti nemluví, vytěsňuje se a popírá, a tak se snadno může strašnou stát. Autorka ve třiceti příbězích o dobrém i špatném umírání nás vede k tomu, že je nejvyšší čas o smrti přemýšlet, informovat se, mluvit, ptát se a dostávat odpovědi. Jinak se nám může stát, že místo prostého lidského umření ve vlídném prostředí zažijeme protahované umírání v nemocniční mašinérii.

Autorka, zkušená britská paliativní lékařka, vypráví své příběhy z praxe, s nimiž se dovedně prolínají její vlastní vzpomínky, zejména na milovaného, už zesnulého otce – lékaře. Knížka je skvělou ukázkou životem inspirované beletrie kombinované s lyrickými autobiografickými vzpomínkami. Člení se do 15 kapitol a ke knize je připojen i praktický informativní dodatek: anotovaný slovníček a formalizovaná pomůcka pro vytvoření dříve vysloveného přání a dalších dokumentů vhodných pro plánování budoucí zdravotní péče. Knížka je novým a důstojným přírůstkem do naší „barevné" paliativní edice. Autorka vypráví své příběhy půvabným stylem a bohatým jazykem.

Jaké to je, když v rodině zemře dítě? Pro rodiče, sourozence, příbuzné a přátele... nepředstavitelné. Ale jaké to je pro odborníky, kteří do rodiny přicházejí v nejtěžších chvílích jejího života a jsou zde mnohdy jen na krátký čas? Jak jsou situací zasaženi a jak je tím zasažena jejich rodina, jak se na jejich práci dívají přátelé a kolegové? To není něco, o čem se dá mluvit nahlas, to jsou Příběhy vyprávěné šeptem.

Jsem dětská psycholožka dvou paliativních týmů - v nemocnici a v domácím hospici. Provázím rodiny v době, kdy jim umírá dítě. Provázím také děti, kterým umírá sourozenec nebo rodič. Jejich příběhy střežím ve svém srdci. S respektem k intimitě takových okamžiků a se zachováním důvěrnosti pro všechny, které jsem měla možnost osobně potkat, bych se chtěla pokusit jejich příběhy vyprávět, podělit se o zkušenosti, které jsem díky nim získala. Cítím jako svoji povinnost nenechat si je pro sebe.

Autor brilantní novely pro mládež, norský klasik Tarjei Vesaas, prokázal na nevelké ploše svou geniální schopnost vcítit se do mysli a srdcí náctiletých „dětí“. Jeho dvě hrdinky, veselá a družná Siss a plachá, uzavřená Unn, zpečetí nové přátelství – a vzápětí se jedna z nich ztratí. Křehký příběh se odehrává v kulisách norské zimy a následného tání a příchodu jara. Je o dospívání, kamarádství, tajemství, smutku, o potřebě mlčet i potřebě se svěřovat a povídat si. Vypráví o tom, jak se my lidé můžeme navzájem osvobodit ze zakletí. Knížka vychází v tradičním překladu Heleny Kadečkové opatřeném novou jazykovou redakcí Jarky Vrbové jako dvousvazkový soubor: V měkké vazbě původní Vesaasův text a v pevné vazbě moderní obrazová kniha na pomezí komiksu doprovázená zjednodušeným vyprávěním. Ilustrací a úpravy textu se ujala renomovaná autorka dětských knih a malířka Martina Špinková.

Publikace, jejíž kvalitu zaštiťuje Česká lékařská komora, obsahuje na 49 kapitol. Sepsání jednotlivých kapitol se ujali přední odborníci a vysokoškolští učitelé z jednotlivých lékařských fakult a pracovišť. Kniha je věnována aktuálním otázkám a problematice etiky a komunikace v nejširších souvislostech v oboru medicíny. Témata jsou řazena do tří základních celků. První část se zaměřuje na obecné z etiky a komunikace v medicíně. Uvádí základní etické souvislosti výkonu medicínského povolání a zároveň podává přehlednou analýzu úlohy a významu komunikace v oblasti lékařství. Druhá část je orientována na oborové souvislosti a specifika. Pojednány jsou otázky komunikace a etiky jak v kontextu základních oborů, jako např. chirurgie, interna apod., tak i některých dílčích oblastí, např. úseku znaleckého posuzování. Třetí část se zabývá speciálními, převážně praktickými tématy. Pozornost je zaměřena jak na typicky medicínské otázky, např. na komunikaci s dlouhodobě nemocnými a umírajícími osobami, tak na četná interdisciplinární témata jako např. problematiku rasizmu, komunikaci s médii apod.

Text je primárně určen studentům medicíny a sleduje schéma obvyklé v přednáškách z lékařské etiky (definice problému, argumenty, legislativa). Text je ovšem psán tak, aby byl srozumitelný i pro širokou veřejnost a byl příspěvkem do celonárodní debaty.

V první kapitole jsou definovány pojmy, se kterými se čtenář v knize setká. Dále se zde dozvíme, že samotné slovo „eutanázie“ je jedním z nejobtížněji definovatelných slov lékařské etiky. Následuje stručný historický exkurz, jehož smyslem je přinést fakta o vývoji v poválečné euroatlantické civilizaci a především o dění v Evropě, neboť jakákoli dobrá etika nezbytně začíná neutrálním a přesným popisem problematiky a znalostí lékařských a historických faktů. Následují kapitoly deskriptivní etiky.

V ČR byly v nedávné době sepsány dva návrhy zákona o tzv. důstojné smrti, a to v roce 2008. Druhý z obou návrhů autor posuzoval, jako člen etické komise Ministerstva zdravotnictví, a byl tedy účasten etického posouzení celé věci. Téma eutanázie je v ČR stále široce diskutováno.