Zpráva z pastorační návštěvy jihočeských kaplanů v nemocnici v rakouském Freistadtu
Zveřejněno: ,
Ve čtvrtek 1. září jsme se tři jihočeští kaplani – sestra Karmela Chromíková z nemocnice Český Krumlov, Jan Blažek z nemocnice Pelhřimov a Václav Mikula z táborské nemocnice – jeli podívat do nemocnice ve Freistadtu v Rakousku, aby se seznámili a vyměnili si zkušenosti s tamní kaplankou Dr. Karin Hartmann.
Nemocnice Freistadt je menší, asi 170 lůžek. Paní kaplanka má v nemocnici 60% úvazek, protože v Rakousku se bere jako standard, že na 300 lůžek pacientů je jedno kaplanské místo. Je zaměstnankyně diecéze která má pracoviště v nemocnici. Nemocnice posílá 60% jejího platu diecézi a ta ji potom platí. Materiální vybavení kaple a kanceláře obstarává nemocnice, diecéze se stará o kvalitní výběr kaplana a jeho další vzdělání. Má dva dobrovolné spolupracovníky, kteří jsou důchodci a po absolvování roční přípravy chodí na tři hodiny týdně do nemocnice. Každý má „své“ oddělení, kam pravidelně chodí.
Pro kaplany v nemocnici v Rakousku nepoužívají název „kaplan“ ale „Seelsorger“ čili duchovní pastýř či duchovní péče.
Ve vestibulu nemocnice mají kapli, která je stále otevřená. Hodně používaná v kapli je kniha, do které lidé píšou své prosby nebo poděkování. Vedle kaple je malá místnost – zároveň sakristie a kancelář kaplanky. Před epidemií Covid-19 měli každé úterý mši sv. a v sobotu bohoslužbu slova. Nyní kaple slouží pro individuální modlitbu.
Po nemocnici jsou plakáty na duchovní péči s fotkou tří usměvavých pracovníků duchovní péče: https://www.ooeg.at/fr/patienten/seelsorge
Je vidět, že v Rakousku mají zaběhnutý systém vzdělávání kaplanů, o kterém hovoří jako o důležité věci, aby byli opravdu profesionály. Každý rok má kaplan za povinnost absolvovat týden vzdělávání – vybere si z nabídky diecéze, která nabízí hodně kurzů v oblasti osobního rozvoje, teologie, pastorace, etiky atd. Také dostane nějaké peníze na supervize.
Rovněž se věnuje rozloučením se zemřelými, často mluví s rodinou v místnosti, kde se může rodina rozloučit s právě zesnulým. Dvakrát do roka mají rozlučkovou slavnost, kdy vzpomínají na zemřelé v nemocnici v tomto půlroce. Když je mrtvé narozené dítě, tak mluví s rodinou a nabízí rozloučení, protože na městském hřbitově je pietní místo.
Můj dojem byl, že duchovní služba v nemocnicích v Rakousku je systematická, což potvrdilo také to, že paní kaplanka Hartmann na nás byla nachystaná, systematicky vysvětlila situaci, žádné klábosení.
Autor: Mgr. Václav Mikula
