Bezesporu je třeba ocenit, že i zdravotníci projevili potřebu putovat k Panně Marii pro posilu a ochranu při své zodpovědné a náročné práci. V pořadí pátou letošní poutí na Svatém Hostýně byla první pouť lékařů a pracovníků ve zdravotnictví. Konala se v sobotu 14. května 2011.
Sotva jiná profesní skupina než lékaři, má tak blízko k naplňování Ježíšova příkazu lásky k bližním, ba dokonce, má to, jak se všeobecně předpokládá, v náplni své každodenní práce. Protože tato schopnost není všem dána a i ti, kterým nechybí, ji potřebují rozvíjet, je pokorná prosba o pomoc Panny Marie jedním z nejlepších prostředků jak ji dosáhnout.
Určitě všichni, kdo připutovali k Panně Marii na Svatý Hostýn, svého úsilí nelitovali. Pouť se opravdu vydařila a zásluhu na tom mělo nejen krásné počasí, v polovině května docela výjimečné, ale v prvé řadě excelentní, profesně zaměřená homilie hlavního celebranta, otce biskupa Josefa Hrdličky. Jak už je u tohoto nevšedního kazatele pravidlem, stále a znovu, dokáže nalézt spojitost evangelijních textů a životní reality i tam, kde nám ostatním tato spojitost uniká.

Homilie na evangelium o milosrdném Samaritánovi byla pro přítomné mimořádně inspirativní. Jsou to lékaři a zdravotníci, kteří se mohou zasadit, aby Duch Boží pronikl do sféry nemocí a utrpení, a jsou to oni, kdo jsou voláni, aby sem tohoto Ducha vnesli. Ježíš se s nimi ztotožňuje tím, že se sám nazývá lékařem – “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní…“ – zároveň je však i největším trpitelem v dějinách a tím se spojuje s nemocnými a strádajícími. Ježíš vstupuje do vědy a významných povolání proto, aby se s nimi ztotožnil, vnesl tam správnou normu spirituality, kterou hledáme a kterou velmi potřebuje objevit a prohloubit lékařský stav. Velmi důležitý je duchovní řád tohoto povolání, které v sobě nese nejen vysoké odborné nároky, ale které je samo sebe dimenzí posvátnosti.

V krátkém úryvku evangelia o milosrdném Samaritánovi je cosi jako Magna Charta zdravotnické profese – přístupu k trpícím lidem. Je tam obsažen onen cit pro člověka, který leží polomrtvý, trpí a nutně potřebuje pomoc. Samaritán ošetřuje rány olejem, zajišťuje odvoz zraněného, organizuje jeho hospitalizaci a pak se ještě vrací k pacientovi, poněvadž se k němu cítí srdcem a svědomím připoután. V Bibli je to krátký úryvek, ale je tam všechno, co nám Bůh napovídá pro spiritualitu lékařského či zdravotnického stavu.

Pohlédneme-li zde na Svatém Hostýně k Panně Marii, byly to statisíce či spíše miliony naléhavých proseb o pomoc v srdcích poutníků, protože věděli, že Maria je někdo, ke komu voláme: “Uzdravení nemocných, oroduj za nás!“ Pak i tento kostel je posvátnou ordinací často přeplněný námi nemocnými, z níž žádný neodchází s prázdnou, a kde nám Panna Maria ordinuje ten nejúčinnější lék, který pomůže v každé lidské nouzi a který se jmenuje Ježíš.

Ve strhující homilii motivoval otec biskup Josef přítomné zdravotníky i všechny ostatní řadou dalších duchovních povzbuzení tak potřebných k náročné práci s nemocnými.
Bez nadsázky lze říci, že ten kdo na pouti byl, nelitoval a už se těší na druhou pouť lékařů a zdravotníků, která je naplánována na 12. květen 2012.
Po skončení poutní mše svaté se mnozí z nás s P. Bohumírem Vitáskem, kterému patří velký dík za provázení, vydali “Cestou světla“ – na meditativní pobožnost v naší zemi ojedinělou, která navazuje na tradiční pobožnost křížové cesty. Ve 14 zastaveních se rozjímaly velikonoční události, ve kterých se Ježíš od Zmrtvýchvstání až po seslání Ducha Svatého zjevoval apoštolům. I tento závěr pouti byl pro nás světlem – povzbuzením do dalších všedních dnů.

MUDr. Libuše Benešová

Viz: http://www.hostyn.cz/listy/lsh_11_2.htm