Katolická asociace nemocničních kaplanů

Sborník 17 příspěvků přednesených na další z již tradičních konferencí na téma etiky a komunikace v medicíně, které od roku 2011 každoročně pořádá Česká lékařská komora. Na sklonku roku 2022 se konalo dvanácté setkání a rovněž tato kniha nese pořadové číslo dvanáct. Nad spravedlností v medicíně se v ní zamýšlejí nejen lékaři různých specializací, ale také právníci, etici, psychologové a teologové. Pozornost věnují kategoriím distributivní, procedurální, retributivní či restorativní spravedlnosti, uvažují nad spravedlností v konzumní společnosti, ve společnosti rozdělené na „chudé“ a „bohaté“ nebo v situaci problematické alokace zdrojů například v období pandemie covidu-19. Zaznívá myšlenka, že svět sice spravedlivý není, ale medicína spravedlivá být může.

Kontinuální série publikací České lékařské komory na téma etiky a komunikace v medicíně nemá obdoby v domácím ani světovém písemnictví. Jednotlivé knihy slouží jako zdroj informací, podnětů k diskusi i jako materiál k výuce na lékařských fakultách a zdravotnických školách.

Editoři prof. Radek Ptáček a doc. Petr Bartůněk za tento publikační počin převzali již v roce 2016 z rukou tehdejšího rektora Univerzity Karlovy prof. Tomáše Zimy významné ocenění – Cenu Bedřicha Hrozného.

Stáří a nemoc jsou integrální součástí našeho života, a týkají se tedy nás všech. Velmi často ovšem zapomínáme, že se nejedná o izolované fenomény, které lze vždy nějakým způsobem řešit a vyřešit. Naopak v řadě případů jde o stavy dlouhodobé a někdy i celoživotní.

Zcela ústřední otázkou pak zde je, jakým způsobem ovlivní negativní zdravotní stav jedince jeho celý život, tedy jaká je jeho schopnost přijmout skutečnost svého změněného zdravotního stavu, ale i fungovat v osobním a pracovním životě. O kvalitě života nemusí nutně rozhodovat charakter nemoci, ale naše schopnost poprat se s ní a psychicky se adaptovat. Pacientům s dlouhodobými zdravotními problémy často věnujeme maximální zdravotní péči, zanedbáváme nicméně péči psychosociální, přestože právě ta může rozhodovat o průběhu nemoci a kvalitě života.

Psychosociální adaptaci lze definovat jako schopnost integrace onemocnění nebo zdravotního postižení do jednotlivých oblastí života, identity, sebepojetí a vnímání těla. Předkládaná publikace systematicky shrnuje problematiku psychosociální adaptace ve stáří a nemoci. Věnuje se širším teoretickým souvislostem, popisuje současné modely psychosociální adaptace, ale poskytuje též konkrétní postupy v oblasti komunikace a hodnocení psychosociální adaptace. Obsahuje rovněž původní data ze studie o psychosociální adaptaci seniorů v ČR. Jedná se o první publikaci k tématu psychosociální adaptace ve stáří a nemoci v ČR.

Informovaný souhlas pacienta je v současné době nezbytnou součástí jakéhokoliv poskytování zdravotních služeb. Je to úkon, který má velmi široký kontext, a to nejen právní, tak jak je v současné době převážně vnímán. Přestože k tématu existuje poměrně rozsáhlá literatura, problémy spojené s uplatňováním informovaného souhlasu v lékařské praxi jsou značné. Způsob realizace informovaného souhlasu se v řadě případů stal pouhým administrativním úkonem, který se zcela vzdálil svému původnímu účelu a významu. Publikace shrnuje problematiku informovaného souhlasu v nejširších kontextech - etických, právních, psychologických a klinických. Zaměřuje se nejen na obecná etická a právní témata, ale rozebírá rovněž oborová specifika informovaného souhlasu v řadě oborů medicíny, nebo se věnuje konkrétním tématům v praktické rovině - např. informovaný souhlas u dětí, seniorů, osob s poruchami smyslů atp. Předkládaná publikace představuje v současné době nejucelenější dílo k tomuto závažnému tématu a je určena nejen pro lékaře a zdravotníky, ale též představitele dalších příbuzných oborů.

Jedenáctá kniha z řady publikací České lékařské komory editorů prof. Radka Ptáčka a doc. Petra Bartůňka, které se věnují etickým a psychologickým aspektům současné medicíny. Publikace jsou volně spojeny s každoročními konferencemi ČLK na stejná témata.
Tato kniha se zaměřuje na pojetí důstojnosti z pohledu různých lékařských i nelékařských odborností. Na napsání celkem 38 kapitol se podílelo 43 odborníků z řad psychologů, teologů, medicínských etiků, právníků a zástupců vybraných lékařských oborů, například psychiatrie, onkologie, oftalmologie, porodnictví a neonatologie, neurologie, urgentní medicíny, praktického a preventivního lékařství či paliativní medicíny. Kapitoly jsou rozděleny do tří okruhů, a to na teoretická témata uvádějící do problematiky, klinická témata a speciální témata.
Kniha je vhodná nejen pro lékaře a mediky, ale i pro odborníky z příbuzných oborů a laiky, kteří se o problematiku důstojnosti v medicíně zajímají.

Monografie systematickým způsobem mapuje etické problémy v medicíně na přelomu 20. a 21. století. Publikace je rozdělena do čtyř tematických celků. V prvém analyzuje etické otázky na úrovni obecných a historických souvislostí. Jsou zde probrány aktuální kontexty etiky v medicíně a zdravotnictví obecně, ale též širší historické, ale též právní a psychologické souvislosti. Druhá část se věnuje problematice etických problémů, které stojí na pomezí výzkumu a klinické práce. Nastíněny jsou zde specifické otázky, před jejichž konkrétním řešením v klinické praxi medicína v současné době stojí. Třetí, klinická část mapuje stav etiky a očekávaných etických výzev v jednotlivých klinických oborech. V závěrečné části jsou probrány některé speciální otázky – například problematika smrti a umírání, dehumanizace v medicíně a další závažné jevy. Publikace jako celek představuje rozsáhlou a relativně ucelenou reflexi o stavu etiky na přelomu 20. a 21. století. Tematicky navazuje na publikaci Etika a komunikace v medicíně vydanou v roce 2011 v nakladatelství Grada Publishing.

V pořadí již desátá monografie České lékařské komory na téma etiky, komunikace a psychologie v medicíně se věnuje významu naděje v jednotlivých lékařských oborech a rozebírá aspekty naděje v širším smyslu a v eticko-psychologických souvislostech pro pacienta.

Do knihy přispěly desítky špičkových představitelů medicínských oborů. V části Obecné souvislosti nahlížejí teoretici z oblasti lékařské etiky fenomén naděje v konotacích historických, ontogenetických, sociologických a psychologických. V části Obory medicíny se k tématu vyjadřují specialisté z jednotlivých medicínských disciplín, například onkologie, kardiologie, revmatologie, algeziologie, neurologie, chirurgie, neurochirurgie, porodnictví, neonatologie, pediatrie, urologie, nefrologie, dermatovenerologie, stomatologie, očního lékařství, nukleární medicíny, zobrazovacích metod nebo paliativní péče. V části Klinické souvislosti se autoři zabývají nadějí pacientů v terminálním stadiu závažného onemocnění a jejich rodin, nadějí na lidštější umírání a suverénní rozhodování v závěru života. Speciální témata zahrnují například pojednání o naději v oboru informačních technologií, filosofické a teologické úvahy o naději, a dokonce rozhovor dvou dětských neurologů na téma plnících se nadějí jejich pacientů.

Mnozí z autorů promítli do svých příspěvků dění kolem epidemie/pandemie covid-19. V této souvislosti se zamýšlejí mj. nad kritérii triáže covid-pozitivních pacientů vyžadujících lékařskou péči a etickými otázkami alokace vzácných zdrojů (například lůžek akutní péče, plicních ventilátorů, ochranných obleků, masek a respirátorů a dalších zdravotnických prostředků).

Publikace je vhodná nejen pro lékaře a mediky, ale i odborníky z příbuzných oborů a laiky, kteří se o problematiku naděje zajímají.

Kniha zkušené britské paliativní lékařky shrnuje její celoživotní zkušenosti a postřehy a zároveň je mementem adresovaným moderní západní společnosti: Lidé jsou smrtelní a smrt je věc reálná a vážná, nikoli strašná. Jenže dnes se o smrti nemluví, vytěsňuje se a popírá, a tak se snadno může strašnou stát. Autorka ve třiceti příbězích o dobrém i špatném umírání nás vede k tomu, že je nejvyšší čas o smrti přemýšlet, informovat se, mluvit, ptát se a dostávat odpovědi. Jinak se nám může stát, že místo prostého lidského umření ve vlídném prostředí zažijeme protahované umírání v nemocniční mašinérii.

Autorka, zkušená britská paliativní lékařka, vypráví své příběhy z praxe, s nimiž se dovedně prolínají její vlastní vzpomínky, zejména na milovaného, už zesnulého otce – lékaře. Knížka je skvělou ukázkou životem inspirované beletrie kombinované s lyrickými autobiografickými vzpomínkami. Člení se do 15 kapitol a ke knize je připojen i praktický informativní dodatek: anotovaný slovníček a formalizovaná pomůcka pro vytvoření dříve vysloveného přání a dalších dokumentů vhodných pro plánování budoucí zdravotní péče. Knížka je novým a důstojným přírůstkem do naší „barevné" paliativní edice. Autorka vypráví své příběhy půvabným stylem a bohatým jazykem.

Jaké to je, když v rodině zemře dítě? Pro rodiče, sourozence, příbuzné a přátele... nepředstavitelné. Ale jaké to je pro odborníky, kteří do rodiny přicházejí v nejtěžších chvílích jejího života a jsou zde mnohdy jen na krátký čas? Jak jsou situací zasaženi a jak je tím zasažena jejich rodina, jak se na jejich práci dívají přátelé a kolegové? To není něco, o čem se dá mluvit nahlas, to jsou Příběhy vyprávěné šeptem.

Jsem dětská psycholožka dvou paliativních týmů - v nemocnici a v domácím hospici. Provázím rodiny v době, kdy jim umírá dítě. Provázím také děti, kterým umírá sourozenec nebo rodič. Jejich příběhy střežím ve svém srdci. S respektem k intimitě takových okamžiků a se zachováním důvěrnosti pro všechny, které jsem měla možnost osobně potkat, bych se chtěla pokusit jejich příběhy vyprávět, podělit se o zkušenosti, které jsem díky nim získala. Cítím jako svoji povinnost nenechat si je pro sebe.

Autor brilantní novely pro mládež, norský klasik Tarjei Vesaas, prokázal na nevelké ploše svou geniální schopnost vcítit se do mysli a srdcí náctiletých „dětí“. Jeho dvě hrdinky, veselá a družná Siss a plachá, uzavřená Unn, zpečetí nové přátelství – a vzápětí se jedna z nich ztratí. Křehký příběh se odehrává v kulisách norské zimy a následného tání a příchodu jara. Je o dospívání, kamarádství, tajemství, smutku, o potřebě mlčet i potřebě se svěřovat a povídat si. Vypráví o tom, jak se my lidé můžeme navzájem osvobodit ze zakletí. Knížka vychází v tradičním překladu Heleny Kadečkové opatřeném novou jazykovou redakcí Jarky Vrbové jako dvousvazkový soubor: V měkké vazbě původní Vesaasův text a v pevné vazbě moderní obrazová kniha na pomezí komiksu doprovázená zjednodušeným vyprávěním. Ilustrací a úpravy textu se ujala renomovaná autorka dětských knih a malířka Martina Špinková.

Publikace, jejíž kvalitu zaštiťuje Česká lékařská komora, obsahuje na 49 kapitol. Sepsání jednotlivých kapitol se ujali přední odborníci a vysokoškolští učitelé z jednotlivých lékařských fakult a pracovišť. Kniha je věnována aktuálním otázkám a problematice etiky a komunikace v nejširších souvislostech v oboru medicíny. Témata jsou řazena do tří základních celků. První část se zaměřuje na obecné z etiky a komunikace v medicíně. Uvádí základní etické souvislosti výkonu medicínského povolání a zároveň podává přehlednou analýzu úlohy a významu komunikace v oblasti lékařství. Druhá část je orientována na oborové souvislosti a specifika. Pojednány jsou otázky komunikace a etiky jak v kontextu základních oborů, jako např. chirurgie, interna apod., tak i některých dílčích oblastí, např. úseku znaleckého posuzování. Třetí část se zabývá speciálními, převážně praktickými tématy. Pozornost je zaměřena jak na typicky medicínské otázky, např. na komunikaci s dlouhodobě nemocnými a umírajícími osobami, tak na četná interdisciplinární témata jako např. problematiku rasizmu, komunikaci s médii apod.

Text je primárně určen studentům medicíny a sleduje schéma obvyklé v přednáškách z lékařské etiky (definice problému, argumenty, legislativa). Text je ovšem psán tak, aby byl srozumitelný i pro širokou veřejnost a byl příspěvkem do celonárodní debaty.

V první kapitole jsou definovány pojmy, se kterými se čtenář v knize setká. Dále se zde dozvíme, že samotné slovo „eutanázie“ je jedním z nejobtížněji definovatelných slov lékařské etiky. Následuje stručný historický exkurz, jehož smyslem je přinést fakta o vývoji v poválečné euroatlantické civilizaci a především o dění v Evropě, neboť jakákoli dobrá etika nezbytně začíná neutrálním a přesným popisem problematiky a znalostí lékařských a historických faktů. Následují kapitoly deskriptivní etiky.

V ČR byly v nedávné době sepsány dva návrhy zákona o tzv. důstojné smrti, a to v roce 2008. Druhý z obou návrhů autor posuzoval, jako člen etické komise Ministerstva zdravotnictví, a byl tedy účasten etického posouzení celé věci. Téma eutanázie je v ČR stále široce diskutováno.